Klíšťata

Klíšťata jsou cizopasníci přenášející řadu nebezpečných choroboplodných organizmů, jako jsou viry, bakterie, prvoci a rickettsie. U psů jsou nejčastěji diagnostikovanými chorobami borelióza, ehrlichióza, anaplazmóza, babezióza a jiné. Domácí mazlíčky ohrožují stejné druhy klíšťat jako člověka, a tak lidé mohou v důsledku kousnutí těchto klíšťat rovněž onemocnět.

Choroby přenášené klíšťaty jsou závažné a jejich léčba je obtížná a dlouhodobá. U zvířat i člověka mohou tyto choroby často způsobit stálé poškození nebo i smrt.

Klíšťata patří k největším zástupcům řádu roztoči (Acaridae). Od jiných roztočů se liší především velikostí a specializovaným ústrojím umístěným laterálně od ústních částí, které je přizpůsobeno k sání krve. Velikost klíšťat se mění z rozsahu 1 až 30 mm, v závislosti na tom, jak jsou nasátá krví. Krví se živí pouze samičky klíštěte, samečkové napadají hostitele pouze, aby si našli samičky k páření. Přední pár končetin klíštěte je vybaven zvláštními chemo- a mechanoreceptorovými smyslovými orgány k detekci i těch nejslabších proudů tělesného tepla, pohybů a nejslabších pachů. Tímto způsobem mohou klíšťata vyhledat vhodného hostitele, ke kterému se mohou přichytit. Zvláštními žlázami vylučují kanálkem poblíž úst sliny. Sliny klíšťat obsahují enzymy, látky zabraňující srážení krve, látky bránící imunitní odpovědi a mírně znecitlivující látku. Potenciálnímu přenosu infekce od infikovaných klíšťat lze zabránit pouze pečlivou kontrolou zvířete pokaždé, co jste ho vzali na procházku do přírody, a odstraněním klíšťat.

Nejdůležitějším rysem moderních přípravků ochrany proti klíšťatům by měla být jejich schopnost zničit přichycená klíšťata tak rychle, aby nebyl možný přenos infekce. Například Borrelia, potřebuje k přenosu ze střeva klíštěte do jeho slinných žláz, odkud je přenesena slinami na hostitele, v průměru 48 hodin (od 24 do 72 hodin).

Vývojový cyklus klíšťat

V průběhu životního cyklu naklade samička klíštěte několik set až několik tisíc vajíček, vždy je klade na zem. Z vajíček se líhnou larvy a vylézají na traviny a keře. Odtud se přichycují na procházejícího hostitele, od kterého získávají výživu v podobě krve. Mohou se oddělit a padají do okolí, kde se vyvinou v nymfy, které pak opět potřebují výživu z krve hostitele k tomu, aby se vyvinuly do stádia dospělého klíštěte. Dospělá klíšťata jsou nejodolnějším vývojovým stádiem parazita. Mohou přežívat v podmínkách nízké vlhkosti vzduchu a vyšších teplot než nymfy nebo larvy, což jim umožňuje vyšplhat na vysoká stébla trávy a na keře, kde pak leží a čekají na větší hostitele. Poté, co se přenesou na hostitele, lezou do těch oblastí kůže, kde je srst nejřidší. Tím se vysvětluje, proč u psa napadení klíšťaty pozorujeme nejčastěji na čenichu, na uších a na břiše. Poté, co se samička klíštěte nasaje krve od hostitele, oddělí se od něho a naklade vajíčka. Takto začíná nový vývojový cyklus. Trvá obvykle 1 až 3 roky.

Vývojový cyklus klíšťat

KRKA